Z historie slánských kin

Promítací kabina Městského kina ve Slaném

Seznamte se s bohatou a zajímavou historií slánských biografů a kin, jak ji zpracovali pánové Libor Dobner a Karel Vidimský.

Nejstarší historie

 … kineto-fonografická předvádění živých obrazů ve spojení s nejhlasitějším Edisonovým fonografem, pyramidálním šiřitelem zvuku bez sluchátek

Na počátku byl pan Ponrepo, který se se svým „kouzelnickým divadlem“ představil ve Slaném již v roce 1880. Představení se konala ve dvoraně hotelu U bílého beránka a později i v sousedním hotelu U černého orla.

Kolem roku 1900 byly v plátěném stanu, postaveném proti sokolovně, promítány několikaminutové filmy provázené hudbou a slovním doprovodem muže před plátnem, který vlastnoručně doplňoval iluzi skutečnosti ranami na buben a činely.

Hotel U Bílého beránka

Krátce před první světovou válkou a také v letech válečných hostoval ve Slaném biograf Skálův, který hrál na sále i na zahradě restaurace Střelnice. To byl první slánský biograf v přírodě, který měl pokračování v promítání na zahradě hotelu Hamburk, krátce před otevřením prvního stálého biografu.

Na začátek stránky

Stálá kina ve Slaném

Kino HUMANITA (Viktoria, Stalingrad)

První stálé kino Humanita bylo slavnostně otevřeno v hotelu U bílého beránka 4. června 1921 (v roce 1940 se ve spisech setkáváme již s označením hotel Grand ). Němé filmy v té době doprovázelo salónní kvinteto Humanita. Za protektorátu byla Humanita přejmenována na kino Viktoria a po válce na kino Stalingrad. Od roku 1950 se v kině Stalingrad pořádaly Filmové festivaly pracujících.

V roce 1957 bylo kino rekonstruováno na širokoúhlé. To zahájilo provoz 18. ledna 1958 filmem Římské povídky. Velké slánské kino sloužilo veřejnosti až do roku 1997, kdy bylo zrušeno a nahrazeno menším městským kinem v někdejším piaristickém gymnáziu na náměstí, slavnostně otevřeným 17. října 1997. O městském kinu Slaný »

 
Interiér a zahrada Městského kina ve Slaném

Kino LEGION (Čas, Domov loutek)

Jen o rok později, v roce 1922, bylo ve Slaném otevřeno druhé kino. Otevřela jej Československá obec legionářská v sále své restaurace Na Střelnici. V prosinci 1939 bylo přejmenováno na kino Čas. Za druhé světové války bylo kino zabaveno Říší, produkce byla na čas zastavena a na sále byl sklad obilí.

Restaurace Na Střelnici byla v roce 1948 znárodněna a přešla do majetku podniku Restaurace a Jídelny Kladno se sídlem ve Slaném. Promítání filmů se v té době začalo pravidelně střídat s loutkovým divadlem, po kterém se pak začalo nazývat Domov loutek. Filmová i divadelní představení zde skončila v roce 1961, od kdy se sál využíval jako školní jídelna a pořádaly se zde příležitostné zábavy a tancovačky.

Letní kino Slaný

V roce 1957 bylo přistoupeno k výstavbě přírodního divadla na Hájích, při které byly vytvořeny předpoklady pro umístění plátna na promítání širokoúhlého filmu. Bylo zbudováno jeviště, propadlo pro orchestr a upraveno hlediště. Letní kino zde začalo fungovat 1. června 1961, kdy se v přírodním amfiteátru promítal snímek Rocco a jeho bratři. Krásnou scénu celého amfiteátru navrhl slánský rodák, inženýr architekt Karel Neumann (v roce 1967 byl prohlášen čestným občanem města Slaného). Od roku 1961 se na přírodní letní scénu přestěhovala tradice oblíbených  Filmových festivalů pracujících Kladenska.

Letní kino ve Slaném

V současné době slouží letní kino veřejnosti od června do září. V jeho prostorách se konají také příležitostné koncerty rockových nebo country-westernových skupin, a také již tradiční srpnový Rock na valníku.

Libor Dobner, Kladno záporno
(Kulturní revue pro Kladno, číslo 7, podzim 2009)

Na začátek stránky

Když se kotouče otáčejí… aneb ze života promítače

Vzpomínky Jaroslava Havelky – dlouholetého promítače (1956–1982) v kladenských kinech Švermov a Hutník.

Na začátek stránky

Filmový festival pracujících Kladenska (FFP)

Pro tento prestižní festival bylo vybráno jako vhodné právě Letní kino ve Slaném. FFP se zde poprvé konal v roce 1961. Jednalo se vždy o devět filmů lehčího zábavního žánru, jejichž promítání bylo spojeno s doprovodným kulturním předprogramem na pódiu a pak nástupem delegace. Tu tvořili zástupci patronů, členové okresního a místního štábu FFP, různí funkcionáři a zejména filmoví tvůrci z řad herců, režisérů a producentů.

Celé dění provázel a uváděl zpravidla profesionální konferenciér, dnes bychom řekli moderátor. V roce 1989 se ve Slaném uskutečnilo celostátní zakončení 40. ročníku FFP. Při té příležitosti se předávaly ceny, a tak se k nám sjelo najednou větší množství oceněných osobností. Mimo jiné režiséři Juraj Jakubisko a Zdeněk Troška, z herců pak Rudolf Hrušínský, Radek Brzobohatý, Iva Janžurová nebo Helena Růžičková. Závěrečný den, 28. červen, byl ve znamení řady doprovodných programů a vrcholil večer na pódiu kina předáváním hlavních cen. Následoval ohňostroj a promítání závěrečného filmu Slunce, seno a pár facek. Zároveň se v Grandhotelu konal filmový ples. Nikdo tenkrát nemohl vědět, že se vlastně jedná o labutí píseň tohoto čtyřicetiletého monstrózního podniku.

Zásadní změny, které nastaly po listopadu, se promítly i do roku 1990, kdy se FFP konal naposledy. Navíc se dva týdny před začátkem konaly první svobodné volby, společenské zájmy dostávaly jiné zaměření. A tak jako jiné akce, třeba májové průvody, spartakiády a podobně, skončily také Filmové festivaly pracujících. Pro letní kino ve Slaném to znamenalo odepsání každoroční, po návštěvnické stránce jistě atraktivní a oblíbené akce.

Obecně vzato byly slánské filmové festivaly značně oblíbené. Pokud přálo počasí, bylo hlediště amfiteátru pěkně zaplněné. Celková průměrná návštěvnost činila kolem 15 tisíc diváků. Nejvyšší byla v roce 1978, a to téměř 23 tisíc diváků. Z jednotlivých filmů zaznamenala největší počet diváků veselohra Vesničko má středisková v roce 1986. Tehdy se přišlo na film podívat 2 800 lidí.

Karel Vidimský, Kladno záporno
(Kulturní revue pro Kladno, číslo 7, podzim 2009)

Na začátek stránky